Nemyslete na
růžového Slona!

Laboratoř osobního rozvoje

Setkání úžasných bytostí
Vytvořeno:Duben 2nd, 2015
Autor: Robert Kačeňák

Setkání s klienty vnímám jako setkání dvou úžasných bytostí. A není to pouhá fráze.

U mé přípravy na trek do Nepálu mi pomohla svojí troškou do mlýna taky moje klientka.

 

Koučování je především o dvou věcech, které nemohou být jedna bez druhé:

1. Být člověkem;

2. O lidskosti.

 

Minulý týden jsme měli naše poslední plánované setkání. Původně za mnou přišla s velkými úzkostmi, pocity stresu a klesajícího sebevědomí. Zpočátku naší práce jsme intenzivně pracovali každý týden, ale jak se stav začal zlepšovat, nechávali jsme si čím dál delší pauzy. Jednoho dne se vzbudila a samotnou ji překvapilo uvědomění, že úzkosti jsou už pryč. Ani si nevšimla, kdy zmizely a ani si nepamatovala, kdy je měla naposled.

 

Se změnou v procesu osobního růstu je to, jako když svítá. Několikrát se mi povedlo sedět u moře a sledovat východ slunce. Jeho pohyb je téměř neznatelný a přeci patrný. Sedíte v šeru na písku u klidného moře, vidíte první slunečné paprsky, pak stále víc a víc… A potom je najednou den. Ale tu hranici, kdy se noc promění, se mi nikdy nepovedlo zachytit.

 

Naše loučení s klientkou bylo velice příjemné, spontánní a veselé. Úspěšnému zakončení spolupráce se nevyrovná nic na světě. Je to jako když doběhnete šťastně do cíle. Klientka vyprávěla, jak si užívá života. Mezi jiným vyprávěla, jak už nějakou dobu běhá.

 

„Nejdříve mi to nešlo, skoro jsem to vzdala, ale pak jsem se poradila s odborníkem. Dal mi několik doporučení.

Jedno z nich se týkalo dýchání. Když běžíte, tak vás po nějaké době začne píchat v boku. Je to známka, že vaše běžecká technika za moc nestojí. Souvisí to s dýcháním. Instinktivně dýcháme rychle, protože máme pocit, že se nám nedostává kyslíku. Jenže dýchat je potřeba jinak. Pomohlo mi, když jsem začala dýchat pomalu, když každý můj nádech trval tři běžecké kroky.”

 

Dnes jsem to vyzkoušel a funguje to.

Moje kondice se rozhodně zlepšuje. Dnes jsem za hodinu uběhl osm kilometrů a z toho jsem měl jenom 5 minut chůze uprostřed.

Nejsem velký fanda definic, ale pokud bych měl nějak definovat koučovací proces, tak:

 

Koučování je setkání dvou bytostí, které se mohou obohatit.

 

Jsem vděčný své klientce. Nechala mi při úspěšném zakončení naší spolupráce ten nejhezčí dárek.

Rubriky:Kouč Osobní rozvoj Příběhy z praxeŠtítky:

Napsat Komentář

Starší příspěvky:
Lidský kouč (Interview)

Dnes jsem si pro Vás připravil rozhovor se zkušeným koučem Ing. Jiřím Kunčarem, který je taky lektorem  v kurzu koučinku, který...

Zavřít