Uměním psychoterapie není mít radu na všechno a pro každého. Psychoterapeutická virtuozita spočívá v umění položit dobrou otázku.
Správná otázka Vás stimuluje, probouzí zvědavost a inspiruje. Když jsem se já sám poprvé potkal s psychoterapeutem, překvapilo mě, jak je společné sezení namáhavé. Myslel jsem, že si budeme spolu jenom tak povídat, jenže terapeut mě nutil přemýšlet.
Nelíbilo se mi to. Pokud jsem sám něco nevymyslel a nepustil se do toho, nic se v mém životě neměnilo. Naštěstí jsem vydržel, a díky tomu jsem porozuměl umění psychoterapeutické intervence.
Napadá mě jedno vtipné přirovnání psychoterapeuta k trenéru fitness.
Šli byste do fitness centra a čekali, že zhubnete, zformujete si postavu tím, že bude cvičit Váš trenér? Asi ne. Nakonec vše musíte odcvičit sami, jinak to nejde.
Někoho může napadnout: K čemu je pak vůbec potřeba trenér?
Každý přeci dokáže jít sám do tělocvičny a zvednout pár činek. Je to přeci samostatnější a levnější. To je pravda. Pokud se na to cítíte, nečekejte s rozhodnutím, neváhejte:
Jděte do toho!
Můžete si k cvičení sami nastudovat něco navíc z odborné literatury. Trenér to za Vás neodcvičí, svaly budete druhého dne cítit Vy. Přes to všechno ale většina sportovců svého trenéra má.
V čem může být trenér užitečný? Dodá Vám důvěru, když zapochybujete. Hlídá bezpečnost, abyste si neublížili. Dostane z Vás o trochu víc, abyste překročili svůj vlastní stín. Inspiruje vás a ukáže Vám směr. Když si domluvíte cvičební hodiny předem, tak udrží pravidelnost setkání. Vy nakonec přijdete, i když se začne o slovo hlásit pohodlnost.
Proto trenér.
Jděte do toho!