Skoro každý týden se mě některý z nových klientů zeptá: „Jak to děláte? Den co den poslouchat trápení ostatních lidí, hodiny bez přestávky… Nechápu jak to děláte, musí to být velice náročná práce.“
Samozřejmě trochu přehánějí, protože moje práce se neskládá jenom z toho, ale stejně bych rád odpověděl, když to tolik lidí zajímá.
Vlastně jsem se rozhodl napsat tento článek dnes, když jsem běhal na pásu.
Abych se dobře zregeneroval, vyčistil si hlavu a dobil baterky, pomáhá mí sport. Není to žádné překvapení a opakovaně to svým klientům doporučuji. Dnešek byl ale zajímavý z jiného důvodu. Po hodině pravidelného tréninku jsem si říkal, že půjdu ještě hodinu běhat, ale moc se mi nechtělo. Fakt ne.
Jenže jsem přijal výzvu. Za několik týdnů cestuji do Nepálu na „trek“. A tím nemyslím žádné chození po památkách, ale hezky nahoru na kopeček vedle Mount Everestu.
Takže to je první ponaučení z dnešního dne, o které bych se s vámi chtěl podělit. To, co vám může pomoct motivovat se, abyste se posunuli dál a překonali sami sebe, je přijetí výzvy.
Mně osobně to pomáhá profesně koučovat. Když sám přijímám výzvy a zvládám je, posiluje to moji hlubokou víru v každého člověka a jeho potenciál. A o to jde především, ne?
Jak si ale motivaci udržet a překonat nechuť?
Začal jsem běhat na pásu a moc mi to nešlo. V poslední době jsem víc seděl než trénoval, protože jsem dokončoval jedinečný projekt, který spustím za pár dnů.
Po deseti minutách jsem byl zadýchaný, začalo mě ukrutně píchat v boku a už jsem myslel, že to vzdám. Namísto toho jsem se rozhodl zpomalit a snížil jsem rychlost pásu. Začal jsem střídat desetiminutový běh a pětiminutovou chůzí. Tak jsem nakonec vydržel na pásu další hodinu.
Píšu o tom, abych vás inspiroval a připomněl jednu základní techniku, která vám může pomoct zvládnout náročné situace.
Prostě si těžký úkol rozdělte na menší, zvládnutelné části.
Udrží vás to ve hře. Je to směs cílevědomosti a laskavosti.
Namísto toho, abych po deseti minutách skončil zlomen a demotivován, jsem nakonec odcvičil víc. Víc mne to bavilo a víc jsem se touto zkušeností i naučil. Rozhodně to udrželo moji motivaci a zvýšilo výkon.
Pamatujte: Změna začíná ve vaší hlavě!
Uznávám, že je to opravdu tak. Sport, či jakákoliv fyzická námaha, ač se to nezdá, dobije baterky. To vítězné uspokojení, že jsem něco dokázal a každý den se posouvám o kousek dál, je k nezaplacení. Tělo uvolní endorfiny a slastný pocit je tu. Dokonce při velké únavě pohyb pomůže. Rozpumpuje srdce, rozproudí krev …
Ale hlavně co je důležité, musíte chtít. Bez Vašeho přičinění to nepůjde. Vím o čem mluvím, sám jsem padnul na psychické dno, ale dá se od toho dna odrazit, jen se musí chtít …
Přeji Vám pane Doktore hezky a plně prožitý „trek“ a pozor na výškovou nemoc ;-)